East Field, Alton Priors, Wiltshire, 21st AUG 2005, UK
Agrosymbol znázorňující Skarabea
Vruboun (Scarabeus) je rod brouků v čeledi vrubounovitých. Brouci se živí částečně nebo zcela na výkalech. Nejznámějším představitelem tohoto rodu je Vruboun posvátný (Scarabaeus sacer L, 1758).
Mnozí vrubouni, známí jako valiči, jsou pozoruhodní tím, že před sebou válí kuličku z trusu, ve které mají nakladena svá vajíčka. Další jsou chodbičkáři, kteří pohřbívají výkaly a kolem nich budují chodbičky. Třetí skupinou jsou brouci, kteří neválejí své kuličky ani nepohřbívají, ve výkalech pouze žijí. Atraktivní potravou pro ně jsou například soví vývržky.
Klíč Arkturiánců k tomuto obrazci:
"Sebeúcta. Jsi jedinečná lidská bytost s nekonečnými schopnostmi. Energie Sebeúcty ti to pomáhá uvědomit si a přijmout to jako fakt. Neboj se vlastní síly. Měj ráda sama sebe a važ si osoby, jíž doopravdy jsi. Chop se každé příležitosti, která se ti naskytne."
"Sebeúcta.
Zdroj: www.the-arcturians.com/
Vruboun ve starém Egyptě
Skarab jakožto symbol slunečního a životního cyklu představuje neustále se opakující vzkříšení a znovuzrození. Brouk ztělesňoval slunečního boha Cheprera, a již od pradávna se vyrábělo mnoho amuletů v podobě skaraba, kterým lidé přisuzovali zázračnou a ochranitelskou moc.
V Egyptě byl skarab, tedy brouk vruboun posvátný, jedním z nejběžnějších druhů hmyzu. Jako posvátný symbol se začal prosazovat již v Archaické době.
Skarab, symbol zrození a vznikání
Egyptské označení skaraba cheper má díky své zvukové podobě se slovesem cheprer ("vznikat, stát se") význam zrození a vznikání. Toto spojení ještě posiluje chování vrubouna posvátného, který svýma předníma nohama bez ustání válí kuličku trusu. Egypťané se domnívali, že tento brouk má pouze samčí buňky. Své semeno podle nich ukládal do kuličky, z níž se následně rodila mláďata.
Podle řeckého filosofa 1. století n. l. Plútarcha "skarab napodobováním běhu slunce, které se přesouvá od východu k západu, jako by sleduje směr protichůdný běhu nebeských těles". Podobné názory vedly v myslích lidí ke spojování kuličky, kterou před sebou brouk tlačí, se sluncem a samo-oplozováním. Skarab byl dle těchto představ pokládán za primitivního demiurga, který vznikl ze sebe samého a stvořil Slunce. Brouk symbolizoval nejen věčný cyklus, ale také zmrtvýchvstání. Ztělesňoval celodenní běh slunce. Tak jako sluneční bůh každé ráno vystupoval z království temnot, znovuzrodil se i skarab z vlastního rozkladu. Snad proto nechal faraon Amenhotep III. v chrámovém komplexu v Karnaku poblíž posvátného jezera, symbolizujícího pravodstvo, vztyčit podstavec, na němž trůní právě vruboun posvátný.
Cheprer, zbožštělý skarab
Cheprer, božstvo personifikující vycházející slunce zrozené ze země, býval zobrazován jako skarab nebo jako člověk, který měl místo hlavy obraz právě tohoto brouka. Skarab v tomto pojetí představoval prvního demiurga, jenž vznikl sám ze sebe a stvořil Slunce. Cheprer byl bohem věčného znovuzrození. Původně byl prvořadým bohem Héliopole, později ho Egypťané ztotožňovali s Reem. Cheprer ztělesňoval schopnosti mladého slunce při jehi východu, když se chystá svými blahodárnými paprsky zaplavit zem. Zároveň symbolizoval přeměny lidských bytostí od příchodu na svět až po jejich smrt a znovuzrození v záhrobí. Egypťané neuctívali Cheprera jako samostatné božstvo. Bůh tvořil božskou triádu s Reharachtejem, obrazem slunce v nadhlavníku, který vznikl splynutím Rea a Horemacheta a Atumem, personifikací zapadajícího slunce, tj. vstup Rea do Duatu.
Starší Egypťané měli skaraba ve velké oblibě a tento předmět sloužil i k mnoha jiným účelům. Pro svůj magický význam byl rozšířen jako talisman, prakticky po celou dobu starověkého Egypta. Dále sloužil jako pečetidlo a často také jako ozdoba s obvyklými nápisy.
Existuje řada skarabů majících funkci oznamovací - vyjadřují buď přání (např. k novému roku nebo slouží jako upomínkové předměty), známí jsou skarabi, které dal zhotovit Amenophis III. (18. dyn. - otec Achnatonův) - na nichž jsou popisovány některé jeho činy.
Žádné komentáře:
Okomentovat